Rhodéský Ridgeback Caya Ann z Valdštejnských lip

Ale popořádku: lehce před desátou jsme se sešli na náměstí ve Zbirohu na startu HafBO pochodu II a vyrazili na procházku do podzimního dne. Byla psí zima - psům teda nevadila, ale s námi třískala. Hned po prvním vypuštění krakenů bylo jasné, že Fanče výběr členů týmu víc než vyhovoval - vždyť společnost Honey, Kiry, Tabinky a Maggie vyhledává často a ráda.

Věděli jsme hned od začátku, že přítomnost Tabiny nám neumožní zdolat celou 20 km trasu ... je to přeci jenom ještě mlaďásek. Zamáčkli jsme slzu a přizpůsobili jsme se jejím možnostem - z úkolů na trase jsme splnili jen některé a v cíli jsme nakonec byli dřív než organizátoři sami a co hůř - dřív než majitel hospody, ve které mělo být závěrečné vyhodnocení. Bez řízků, bez diplomů, ale s psisky vylítanými a utahanými jako koťata, jsme se v půl třetí rozjížděli. Výlet přírodou v podzimních tónech tentokrát snad unavil i hyperaktivní Honey, nemluvě o Fanče, která si vystřihla asi 20 minutové sólo v lese (my ostatní jsme na ni - nejdříve pokorně, později s rostoucími obavami - čekali, abychom zjistili, že kromě několika krvavých šrámů od křoví nebo ostružiní si nepřinesla nic než vzrušující lovecké zážitky, o které se s námi nehodlala dělit).

Ze Zbirohu jsem se už jen s Fančou přemístila do Milínova na Návraty I, jimiž se Pavel snaží navázat na odkaz svých předků.... ostatně jako ve všem, co na svém statku dělá. Byla jsem tam jenom chvíli - viz psí zima výše - ale jsem ráda, že jsem vážila cestu. Vypadalo to na velmi milé setkání a nic na tom nemění fakt, že na to Fanča úplně dlabala.