Nejdřív to byla jen taková finta - tatínek koketoval s myšlenkou na májový výstup na Sněžku a tak jsem bleskurychle vyrukovala s návrhem na výlet do Sklenářovic: je to místo jeho srdce a tak bylo docela jisté, že Sněžku vzdá. Sklenářovice jsou ob jedno údolí od nás, dá se tam dojít bez vyhřezlých plic, a teď v máji je tam prostě božsky.
Fanča měla výlet jako bonus za to, že byla při svém pobytu koncem dubna v Krkonoších hodná (nejspíš by ale šla, i kdyby bývala zlobila). Byl den jak víno, azuro, svěží větřík a necelých dvacet... všechno kvetlo a tráva byla brčálově zelená. Fanča si šla způsobně sednout na každý pařez, na který jsme ukázali, prolezla všechny tunely, na které jsme narazili, nasávala pach neznámého lesa... a ani jednou nezdrhla. I tak je celá ušouraná a spí jako jezule.
Na Sněžce už jsou jen zbytky sněhu
První tunel
Zívačka na pařezu
Nestihla jsem to (Fanče to na šikmé ploše klouzalo)
Už kvetou borůvky
Pod mostem
Tenhle byl asi dvacet metrů od cesty (to bylo navigování!)
Fanča zírá do kraje (s otevřenou hubou)
Před kapličkou
V kapličce - nemůže odtrhnout oči od anděla
Nad sklenařovickým údolím (jako nad Rio de Janeirem)
Kdo má v uzlíčku, zaječí pacičku....
Má ji přidělanou na suchý zip
Veselost
Něco se od těch veverek už naučila
Kanálovou šachtou do dalšího tunelu
Pohled z druhé strany
Fanča loudí (a pak že neumí číst!)
Mohlo by to vypadat jako: v parku na lavičce sedí pán se slečnou...
Ale je to pomník padlých...
Fanča má novou budku
Už tam má zavedenou i vodu
Nová zvonice
Královské dělení
A ještě jeden tunel
Vytunelováno!
Říkal, že není nic lepšího, než si po obědě lehnout
Fanča to vidí jinak
Odfláknuté "přes šupáka"
Váleníčko jí jde dneska líp!