Tábor-netábor na ranní procházku se musí. Chodily jsme mezi šestou a půl sedmou, samy, na velikou louku nad táborem, někdy přes ni na kopec, jindy k idylické vesničce Starému Maletínu. Fanča si povětšinou jen tak čmuchala (nevěděla, že se mezi místními zajíci rozkřiklo, že je tábor plný psů, a jak známo: mnoho psů - zajícova smrt) a já jsem zkoušela možnosti nového objektivu.
A tak tu máme fotky ranních oparů, Fanči zahleděné do dáli, malebné krajinky a hmyzu v trávě.
Vyrážíme brzy po té, co ostatní šli spát
Necháváme za sebou cestičku v orosené trávě
Slunko se prodírá mezi stromy
Tam vzadu v tom ďolíku je tábor
Tohle je Starý Maletín v ranním oparu
Krajina je tu malebná
Totéž v ranní mlze
Fanča si čmuchá a z lesů se páří
Fanča poslouchá instrukce, jak se má postavit na kládu
No, nevím, jestli je to ono
Pohled z kopce nad loukou
Stromy tu rostou ze skály
Boudo, budko, kdo v tobě přebývá?
Jediný statečný, kterého jsme za celý týden potkali.... teda já.
Mňam, zaječí bobek!
Krajinka
Větrná elektrárna ... je jich tu několik
Zaplevelená řepka
Chrpa
Tomuhle jsme říkaváli kartáček
Pavučinka
Bodlák
Kytilička
Rosa na kopretince
Bééruška
Cvrček (asi)
Motýlek (zdupala jsem kvůli němu půl louky)
Fanynka