Snad se tak moc nestane, když na Fanču prozradím, že na ni společné ranní procházky s Eiby působí jako elixír mládí.
Scházíme se u Chotola v šest ráno a Eiby šílí. Fanča dělá chvíli dospělou a když si ověří, že se nikdo cizí nedívá, odhodí vážnou masku a blbne jako za mlada. Celou cestu za ranního šera přes pole a lesem se kolem nás víří prach a zní dusot kopyt (ten zvuk tlapky dělat nemohou, ale nevšimla jsem si, kdy a kde se přezouvají). Když konečně vyleze slunko a dá se trochu fotit, obě se zklidní a dělají jako by nic. Dlouho to ale nevydrží a tak vám mohu jejich hrátky a honičky zprostředkovat.
Náš lesík nad ránem
V lese za šera na kládě.... Eiby už je velká holka
Eiby na pískovišti
Tahle je sice rozmazaná... ale ta smeč!
Konečně vychází slunce
Začaly nám podzimní polní práce
Eiby ale při práci vyrušuje
Ani trocha zákeřnosti jí není cizí
Snaží se všemožně odvést pracovitou dělnici od práce
Chtěla by radši hrát na honěnou
Má totiž propracovaný styl
Jenže Fanča vyhlíží jinou kořist
Eiby ještě neví, že se nemá bavit se staršími pány
Aby si pak o nich necvrlikali vrabci na plotě
Nakonec se do práce přeci jen zapojila
Pochopila, o čem to je
Je z ní rázem hnědonoska
Fanča zaostřila
Nevím, co tam má
Eiby žádná kořist v dáli nezajímá
Skolí, co má nejblíž po ruce
Už ji můžu pustit?
Je to andílek
Jeden profil
Un face
Druhý profil
Snílek
Fanča má v honičkách zatím ještě navrch
Eiby se na ni chystá
Fanča si z toho velkou hlavu nedělá
To bude výpad!
Taky že jo!
Fanča to musela trochu natáhnout
A už mizí v prachu, prdelky
Zaujatý divák