Rhodéský Ridgeback Caya Ann z Valdštejnských lip

Měl to být turisticko-sportovní víkend. Hned první den snahu narušila svíčková, kterou Eva s šarmem sobě vlastním vyrazila z Lukáše. Když však v neděli ráno dorazila Honey a z batůžku vybalila upečenou kachnu, knedlíky, zelí a pár plzniček, vypadalo to, že přesedláme na zážitkovou gastronomii.

Naštěstí tu byli ti mladí, co hrozně chtěli vidět sníh, a tak jsme se vypravili na Rýchory. Z procházky, kterou místní zvládají mezi obědem a odpolední kávou, se stal celodenní výlet, který si obzvlášť dorostenci náramně užili (o dýchavičné části výpravy se zmiňovat nebudu).

Od Pašovky až na vrchol Rýchor se zvětšovaly bílé plochy a zejména Mellory byla tou věcí nezřízeně nadšena. Psovodi-amatéři si vyrazili bez svačin a tak z Rýchorské vyhlídky jen jukli do kraje (někteří byli natolik hypoglykemičtí, že už ani neviděli ta panoramata), slíbenou návštěvu u stáda Skotského náhorního skotu jsme odložili na příští výpravu a skulili se zpátky do Svobody k plným pekáčům.

Fanča vzala roli hostitelky velmi vážně: přivítala Honey ve svém budoiru a zařádiy si v obýváku pěkně po svém. Melince se věnuje, jako by byla její vlastní a co je nejpodivnější: vůbec nezdrhá (i když na její pevnou vůli musím občas dohlédnout).