Rhodéský Ridgeback Caya Ann z Valdštejnských lip

Zatímco včera se zima hlásila ke slovu jen tak plaše, dnes jsme si ji užili se vším všudy.

Ani třetí adventní neděli jsme nevzali útokem nákupní centra a odpovědnost za hladký průběh Štědrého večera tímto přenášíme na Ježíška. Místo předvánočních příprav jsme vyvezli psy na louky nad zámeckým parkem ve Vrchotových Janovicích: přijely Kira, Tabi a Maggie, Fanča s Honey už je čekaly.

Louky byly jemně pocukrované, bylo lehce pod nulou a do ticha se snášel sníh. My jsme si tu adventní romantiku se vzdycháním pochvalovali, ale opravdu nadšená z nové lokality byla Kira: hodila za hlavu pověst premianta a celá nadšená z úžasného revíru rejdila s čumákem po zemi jak rozený ohař. Její červená kamizolka se neúnavně mihala mezi stromy a vynořovala z houští, ale žádná adrenalinová eskapáda se nekonala. Početné stádečko srn, které po vzoru posledních kamikadze křižovalo naše stopy, ani nemuselo zrychlit krok: tři hrdinky dokonce zůstaly stát před zámeckou zdí a dlouze nás pozorovaly.

Po delší době to mohla být procházka, ze které se domů nevracejí hlinění golemové a ale čisťouncí pejsci.... to bychom ale nesměli mít ve svých řadách Honey, která si svůj čerstvě vypraný mundúr ozdobila tím, co má na celém světě nejradši - smrděla na sto honů a vypadala blaženě.