Fanča odjela na týden do hor vítat jaro a vše - včetně rozkvetlých bledulí - tomu i nasvědčovalo.
Jenže Krakonoš si to letos usmyslel jinak a zarputile zasypává celé Krakonošovo (i kousek za Krakonošovým) novými přívaly sněhu. Možná si to jen vylobovali provozovatelé vleků, kdo ví.... Fakt je ten, že si Fanča nakonec užívala hlavně bílých plání a čerstvých stop (samozřejmě jen ze cvičných důvodů), s Megginou lovila kunu, vlčákovi Danovi provětrávala faldy, morkovou kostičku drtila v obýváku a obědvala u prostřeného stolu. Začínám rozumět tomu, proč je na cvičáku z těch psích povelů tak otrávená ...
Předjaří
Je čas věšet...
Pod kazatelnou
První letošní trofej
Myšilovky
Megginu už myši nebaví
Ale kuna, to je něco jiného!
Špalky jí zachránily život
Lovci to ale jen tak nevzdávají
Ani vpád do týla však nepomohl
Po zelené do Hotelu Pod Pralesem
Pod Pralesem zavřeno
Tady asi bylo větrno
Poslední polínko
Mánkova cesta
Fanča láká Dana do lesa
Nakonec je ráda, že zdrhla
Čáp ztratil čepičku, měla barvu, barvičku ...
Nebyl to čáp, byl to dědek!
Dva žebráci
Zapadlý vlastenec
Balíky Fanča prostě miluje
Ani výšek se nebojí
Kladinky zvládá kdykoli a kdekoliv
Ale na židli si prostě nesedne!
Radši stoluje jako primitiv
Řidič slečny Daisy čte denní tisk
Na jaro si ještě počkáme ...