Rhodéský Ridgeback Caya Ann z Valdštejnských lip

Když se po depresivní zimě ve Finsku udělá hezky, mávnou všichni nad prací rukou, všeho nechají a ženou ven užívat si vzácných slunečních paprsků. Zaměstnavatelé jsou s tím tak nějak srozuměni. Dnes bylo nádherně i u nás, tak jsme nad prací mávli rukou...

Sešli jsme se velmi narychlo v malé ale milé sestavě ve Velké Dobré. Vzniklo to vlastně z malého nedorozumění: slíbila jsem Evě, že se za nimi, na čas odloučenými od supervenčící party, přijedu někdy v týdnu podívat.... ale myslela jsem příští týden :-) Jenže se udělalo hezky, slovo dalo slovo a tak jsem brzy po poledni naložila Fanču a frčela. Když se o akci dozvěděla Lada, hodila práci za hlavu a dorazila za námi taky. Kouzlu finských zvyklostí chybí jen to, že naši zaměstnavatelé s tím tak moc srozuměni nejsou. Možná budeme za čas společně venčit před Úřadem práce...I tak nám to stálo za to!