Rhodéský Ridgeback Caya Ann z Valdštejnských lip

Šedivost posledních dní jsme s Fančou prorazily krátkým výletem do Krkonoš. Tam je zima jak ze žurnálu, mrzne, až praští, slunce svítí a mysl povznáší bílý kýč. A v povznesené náladě Fanča absolvovala i svou výroční návštěvu v rodném hnízdě... a byla za vzorňačku!

Fanča si užila dva dny v krkonošské hýčkárně, prolomila jedno z mnoha tabu a i s náhradním psovodem vyrazila do ulic v oblečku (těch -18 na teploměru asi trochu pomohlo) a sobotní odpoledne strávila na zamrzlé hladině rybníka v Robousích se svou mámou Ann a sestrou Elou.

Pokud jde o slušné vychování, trochu se předváděla: maminka se sestrou ji vyzvaly k honu na zajíce a Fanča nešla (já vím, ne všichni tomu uvěří, ale je to tak). Ela musela nakonec vzít všechnu ridgebacčí čest na svá bedra... a nutno říci, že obstála (to ještě neznamená, že to ten zajíc odskákal). Na rybníku jsme je už zvládli bez problémů, Fanča se několikrát blýskla svým majstrštykem zvaným "pařez" a aspoň trochu zaniklo, že si s Elou zas tak moc nehrála... to jí naštěstí v závěru procházky vynahradil místní hnědonosý švihák, kterému Ela provětrala faldy. Potom jsme se ještě na chvíli jukly na babičku Fatimu a domů jsme dorazily za tmy. Fanynka se tváří spokojeně a vypadá to, že ji ta rodinná sešlost docela svědčí.