Rhodéský Ridgeback Caya Ann z Valdštejnských lip

Dnes  jsme jen tak - mýrnix-dýrnix - vyrovnali rekord v počtu účastníků. Většinu procházky jsme se sice radovali, že jsme ho překonali, ale to jen proto, že neumíme počítat :-)

Standardní sestavu (Qwandoya, Magmabona, Honey, Canny, Eiby, Teo a Eliška) posílili Agatha s Adamem, kteří si přijeli do stověžaté zavenčit z Chlumce, a dlouho očekávaní Mari a Joe.

I nad Prahou plaše vysvitlo slunce a to se leckterý fotograf utrhne ze řetězu. U nás to také nebylo bez následků: obvyklá série psích honiček a rdoušení je dnes doplněna galerií účastníků ... a povedla se!

Pokud jde o program, ani přemrzlý sníh nezabránil tréninku řady sportovních disciplín: největší oblibě se tradičně těšily běhy na různé vzdálenosti včetně štafetového (štafetový kolik šel doslova z huby do huby), dále skoky všemi myslitelnými směry (vzhledem k nezpůsobilosti terénu se nekonaly pouze skoky o tyči), házení, chytání, řecko-římský zápas... mohlo by se zdát, že kvůli samému sportování přijdou místní zajíci zkrátka, ale Fanča s Canny jsou si svého poslání dobře vědomy a zaječí pelíšky provětraly, sice jen jednou a letmo, ale čárku mají.

Stínem nad dnešní prosluněnou procházkou je natržené ucho Pana Joea - tak dlouho se všem přítomným fenám se svým nezvladatelným pubertálním nadšením dvořil, až mu Agatha zatnula tipec: rozsekla mu ucho a teklo krve jak z vola (promiň, Joe) a došlo na šití. Přejeme Joevíčkovi brzké zahojení bolístky, doufáme, že to nezanechá šrám na jeho křehké duši a že nás svou přítomností zase někdy poctí.