Ranní procházky v posledních dvou dnech jsme musely s Fančou absolvovat samy: na Eibinku padla jarní únava ... anebo se jí jen do mrazivého rána z vyhřátého pelíšku nechtělo.
Výpravy "do zvěře" už Fanča dotáhla k dokonalosti: srny zaměřuje laserem svých očí a od zajíců, kteří ji občas vyrazí přímo pod nohama, se nechá odvolat. Pochopila, že ráno se nehoní, ale jen kouká. Vystavuje spolehlivě a poslední dobou mě začíná vytáčet svým káravým pohledem, kterým mě zpraží, kdykoliv se jí zdá, že moc dupu, funím nebo mi šustí bunda.
Čtvrtek ráno - vychází slunce
Ranní mrazík
Zahříváme se, jak to jde
Kazatelna je osiřelá
První zvědavec
Á, tak tady bude něco zajímavého!
Zas tak překvapivé to není... ale je hodně blízko
Všimněte si, že v podpaží líná ;-)
Nervy měla jako špagáty
Tahle vypadá méně jistě
Tady asi taky něco bude
Srnka!
Aspoň oňuchat stopičku
Už vyšlo slunce
Na pšence se třpytí rosa
Myšky si chystají snídani
A všechno kvete!
Páteční ráno - slunce opět vyšlo
Už zase lítají
V lese kvete barvínek
Fanča byla naštvaná, že si ho nevšimla
Srnec
Ranní opárek
Tuhle už Fanča zaregistrovala včas
Zajošek počkal, než dám objektiv k oku ... ty, co nám vyrážejí pod nohama, nestíhám
Tudy taky musel jít někdo zajímavý (před Fančou)
Kvetou i mechy
Březový hájek
Pařéééz!
Pšenka ještě jednou
Fanča počítá řádky
Miloš
Zase na pařezu... ale v dáli něco je ...
To je Rusty
Víc jsem toho nestihla
Naše macešky
Naše macešky