Rhodéský Ridgeback Caya Ann z Valdštejnských lip

Nedělní pohoda dnes Fanče začala ráno v sedm, když vyrazila na procházku kolem Kraváku, aby se pokochala pučící přírodou jarního KRNAPu. To ještě netušila, že se do sedmi do večera nezastaví.

Hned po ránu ukázněně vystavila srnce a po zbytek procházky se tvářila nakvašeně - vystavování ji totiž, jak známo, nebaví a raději by si s ním dala závody. Jenže má utrum. Mohla akorát tak znuděně počítat cvaknutí spouště fotoaprátu - pár fotek najdete zde -  a těšit se na vylepšenou nedělní snídani.

Snídaně jí sotva stačila slehnout a obě jsme se přesunuly do Prahy na Dívčí hrady, kde si svou velkoměstskou premiéru užili tři z Kirunčiných potomků: Ashari, Lola a Amber. Kromě Qwandoyek se této události zúčastnily Brassila, Conny, Mellory a Eiby. Tříhodinový výšlap se nesl v duchu sourozeneckých bitek (ti tři malí Amazing Africans se masili v jednom kuse, ale ani Melinka s Eiby nezahálely). Fanča byla trochu rozladěná z toho, že nesmí lovit ani tady, a záviděla návraty s vyplazenými jazyky všem těm, které úspěšně předstíraly hluchotu. Náladu si spravila až na zpáteční cestě, když na pláni mohla vypíchnout bažanta - pro tuto zábavu se okamžitě nadchly skoro všechny zbývající účastnice výletu... kromě tria štěňat, která už byla úplně groggy. Kromě fotek v galerii, najdete i pár momentek i tady.

Třešničkou na dortu byla návštěva u čerstvé matky osmi malých běloušů Canny. Fanča vzala dobrovolně hlídání auta, a tak jsem se na tu nadílku šla podívat sama. Malí pupíci jsou samozřejmě ti nejúžasnějš bíli švýcarští ovčáci, jaké jsem kdy viděla... o tom se nakonec můžete přesvědčit sami tady. Největším překvapením asi je, jak se z té potrhlé Canny najednou stala pečlivá, zodpovědná a milující matka. Příroda bude asi opravdu mocná.