Rhodéský Ridgeback Caya Ann z Valdštejnských lip

Tak ten se Fanče letos opravdu vydařil.

Ona totiž netuší, že nebyla v podkrkonošských lázních odměnou za dobré chování... účelově si tam jela obalit nervy tukem, bude to v nejbližší době potřebovat; doba her a třešní nezralých se jí povážlivě krátí.

Na horách trávila slunečné dny počítáním balíků a klád, našla letos prvního křemeňáka ... ale hlavně lenošila a vybraně stolovala. Když se cestou z hor zastavila v Sedlčánkách u Honey a Moon, vypadaly obě domácí dámy vedle té čerstvě zrekreované buchty jako zrzavé rachitičky. Na lámání chleba došlo po první půlhodince procházky kolem Labe: v písáku Fanča jen funěla, zatímco rachitičky se předváděly s výkony, za které by se nemuseli stydět desetibojaři ve vrcholné formě.

Dnes, na procházce ve Velké Dobré s Brassilou a Mellory, trochu ožila v naději, že se bude lovit... ale nakonec i bohatě zazvěřený les dřímal v teplém odpoledním slunci a kromě Melinčina skokanského extempore v bažinatém rybníčku se nic zvláštního nestalo. Návrat na louku pod hřištěm byl - alespň z Fančina pohledu - opepřen příjezdem běloušů, kteří vítají každou příležitost k socializaci. I nám, příznivcům zrzavé, se malí ovčáci zdáli prostě úžasní a čerstvě posečenou louku bez skrupulí obšancovali. Někteří z běloušků ještě hledají páníčky .... máte šanci!

Jejich matce v tom volném prostoru jakoby narostla křídla... naštěstí jsme s sebou měli Mellory, která jediná má na to, aby feně po sotva ukončeném mateřství stačila. Nakonec domů odjíždělo 10 šťastných psů... Fanča navíc s očima zvlhlýma vděkem za to, že jsem ji z té bílé přesilovky vysvobodila.