Ďáblice Fanča s Týnou si dnes vyrazily za ďábly do Ďáblic.
Zcela zištnou cestu na druhou stranu Prahy se nám podařilo zpestřit setkáním s převážně klučičí společností a tak zejména Týna nestačila zírat. Setkala se s chlapáky
Darem,
Oggim,
Apollem, příbuzným z Valdštejnských lip
Moonym a dvěma jejich společnicemi
Bettynkou a
Kofolinkou. Fanča byla naštvaná, že ďáblický les je vlastně park, po kterém se motají běžci, cyklisti, matky s kočárky, puberťáci a policajti. Týna si nikoho z nich vůbec nevšimla! Měla plné ruce (i nohy) práce se dvěma štěndy, která jsme potkali náhodně, úplně vytočená byla z toho, jak na sebe Oggi s Moonym řvou, když se jim něco nepozdává, a ani za mák nerozuměla tomu, co má Dar na té blonďaté Betty. Nijak ji ale nezaskočilo, když genius loci nasadil ďábelskou tvář jinak veselým psiskům... a až cestou k autu poznala, co udělá s lidskou tváří ďábel alkohol. Bylo to ďábelsky nabité odpoledne!
Anjelik začíná provokovat...
Fanča se nechává přemlouvat a tak je nutné přidat grády
A už jsou v sobě, ďáblice!
Týna útočí zezadu
Ale Fanča už ji drží pod krkem!
To jen, abyste věděli ...
Vyrovnaný souboj s vyžličkou
Vyrovnaný souboj s vyžličkou
Vyrovnaný souboj s vyžličkou
Ďábelský Moony
Moony - mimo ďáblický les celkem fešák
Další pán na holení
Tady už šance tak vyrovnané nejsou
Dopadlo to podle očekávání
Chce ještě jednou na lopatky
Je to totiž taky ďáblík
Fanče se víc líbí na poli
Velké, širé, rodné lány prostě miluje
Vzala by to na kopeček...
Zrovna mě posílali tam, kam onehdy poslal pan B. pana T.