Fanča s Týnou dnes měly ranní rozcvičku v třeskutém mrazu: do -17°C se jim čumáky vystrkovat nechtělo.
Ale měly smůlu, disciplína je disciplína. A navíc se - navzdory optimistickým předpovědím meteorologů - ukázalo, že to dnes byla jediná příležitost pro pozdrav slunci. Celou cestu k lesu remcaly. Zpátky už jen drkotaly zubama. Fanča vystřihla pozdrav Milošovi a do auta hupla bez obvyklých okolků. Doma se trochu prochruply a na jedenáctou už svištěly na Dívčáky, kde měly sraz s tvrdým jádrem SVP. I těm přišly říct to své "ahoj", před odjezdem na hory. "Ahoj" trvalo skoro dvě hodiny, a přestože se obzvlášt Týna činila seč mohla, nejsem si jistá, že si řekly vše. Po delší době se totiž sešla nejen s
Muňánem, ale i s
Ášou.... a tak není divu, že mlely jedna přes druhou.
Kdybyste nespali, mohli jste to vidět taky
Trvá to jen chvilku
Bonus - bydlíme u letiště
Týna - pořád ještě hledá myšky
Fanynka zdraví Miloše
Týna se nechytá
Do auta to dnes šlo opravdu hladce
Je libo ledový šípkový čaj?
Mobilizace sil - Fanča
Mobilizace sil - Týna
Na Dívčákách - Týna se vítá s Muňánem
Říkali, že dnes bude azuro :-(
Áša, Můňo a Týna
Ašina je ve vrcholné formě
Týna jakoby zaostávala... ale ona je dožene, nebojte!
Fanča váhá, jak naložit s dnešním dnem
Vyhráli to Zajícovi
Mellory dnes na sebe vzala učitelské povinnosti
A žačky má opravdu nadané
Týna a Můňo
Týna a Můňo
Ašinka
Barevný vláček
Můňo, Áša a Týna - nejspíš někde vespod
Týna a Áša
Můňo a Týna
A pro změnu všechny tři
Nekonečná mela
Do pamlskovníků se dnes nikomu ruce strkat nechtělo - tohle je vzácný okamžik