Rhodéský Ridgeback Caya Ann z Valdštejnských lip

Zpočátku to vypadalo, že si o tomto víkendu zopákneme program toho minulého...

Jenže: Hanousková dala přednost protitetanovce a v tu ránu bylo všechno jinak. A tak jsme s Fančou a Týnou narychlo spíchly náhradní program: dopoledne do práce (ty "volné středy" začínají ukusovat z víkendů :-)) a potom na výlet na Zlaté Psí hory. Chystala jsem se tam už několikrát, ale vždycky jsme dostaly kopačky... 

Fanča s Týnou pracovat neumějí, to si řekněme na rovinu: celé dopoledne chytaly jednu mouchu (a nechytily!) a vypadalo to, že už z fachy půjdou pěkně sedřené. Navíc - v rozporu s předpovědí, která slibovala jasný den - byla Praha přikryta šedivým příkrovem nízké oblačnosti a stupně byly dva... to není mnoho. Na výlet to nebyly valné výhlídky. Jenže program je program, a tak jsme v poledne vyrazily. I na místě bylo mlhavo a rozhledna, kam jsme zamířily nejdřív, byla zahalena v mlze. Jenže: někdo tam nahoře nás má asi rád, slunko se začalo prodírat mezi mraky a během chvíle se z mlhy vyklubal krásný den. A Zlaté Psí hory ho dokážou jen umocnit! Nebýt toho, že jsme se samým kocháním trochu zaběhly (asi 8 km), mohly jsme domů přijet za světla. Ti, co nám tvrdošíjně dávali kopačky, asi tušili, že zpátky netrefím...