Když Fanča s Týnou dostaly nabídku vyrazit na Luční boudu, přespat tam a vyseknout pozdrav vycházejícímu slunci z vrcholků Krkonoš, nezaváhaly ani minutu!
Veškerý grafický, textový a jiný obsah či součást těchto stránek je předmětem autorského práva ve smyslu Autorského zákona č. 121/2000 §11.
RSSPřidejte si naše stránky do své RSS čtečky!
23. září 2012 | Fotogalerie »2012
Když Fanča s Týnou dostaly nabídku vyrazit na Luční boudu, přespat tam a vyseknout pozdrav vycházejícímu slunci z vrcholků Krkonoš, nezaváhaly ani minutu!
Svou denní dávku granulí nasypaly do mého batohu a čekaly trpělivě na den D. Ten nastal hned po podzimní rovnodennosti. V sobotu ráno jsme vyrazily k iniciátorkám Honey a Moon, bylo po dešti, ale obloha se protrhávala. Honey se na poslední chvíli rozhodla, že bude hlídat páníčka, a na hory jela jen Moon.
Počasí nestálo za moc, a když jsme trochu fikaně vyjely ze Špindlu najatou dodávkou až na Špindlerovku, Krakonoš se opravdu namích´a zahalil hory mlhou jako mlíko. Z cesty po jedné z nejkrásnějších hřebenových túr (prý) nemáme nic. Klopýtaly jsme skoro tři hodiny po kluzkých kamenech a řvaly fůůůůj! To, co jsme musely oželet my, lačné výhledů do kraje, si bohatě vynahradily ty tři, co nás doprovázely: hýkaly nadšením nad bohatým cateringem (tak to vidí ony), který jim po stranách kamenité cesty zanechali turisti. Cestou trochu mrholilo a těsně před Luční boudou nás ještě do tváří štípaly prudkým větrem zrychlené krupky.
Nedělní ráno bylo zázračné: po sobotním nečasu nebylo ani stopy, nebe bylo světle azurové a vřes všude kolem ojíněný. Stateční vyrazili v pět ráno na Sněžku a my o půl sedmé jen na louku kolem boudy na hodinové kochání. Po snidani jsme se vydaly po úbočí Kozích hřbetů zpátky do Špindlu. Cesta byla úchvatná, ale úsilí těch, které jsme míjeli v protisměru nepochopitelné. I když, kdoví: možná opravdu někteří z nich nahoru došli ...
Další fotky jsou tady.