Rhodéský Ridgeback Caya Ann z Valdštejnských lip

Nachystaný jsme měli slibný okruh brdskými lesy s počátkem u kláštera Skalka. Tam ještě bylo krásně, slunečno, a marškumpačka byla veselá. Endorfiny cákaly i cestou po červené... byla to cesta jak má být: po vrstevnici, široká, lemovaná čistými lesy a hříbky. Ještě po žluté, po které jsme pokračovali od Červeného kříže, jsme si vykračovali zvesela. Ale ta vyhlídka nad jezírkem, ta být neměla! Pro samé kochání jsme pokračovali sice správně po modré, ale opačným směrem... a tak jsme zcela neplánovaně svačili v Halounech. Kdo neměl svačinu, byl pěkně naštvaný. Asi proto, že od jezírka jsme šli celou cestu z kopce... a to neznamená nic jiného, než že vracet se budeme do kopce. Nakonec, nebyl to jediný skopec-dokopec na této trase. Ale jinak jí lze jen velmi málo vytknout: nabízí spoustu přírodních krás včetně zrzavého potoka. Když jsme u aut zjistili, že jsem ušli víc jak patnáct kilometrů, cítili jsme se jako kabrňáci!