Napíšu ti, jak jsme si vedly .... Těmito slovy začíná teď už otevřený dopis Kalichově fanynce z nejvěrnějších.
... nekompromisně poslední, takové jsme byly :-D
Na prvním stanovišti to vypadalo skvěle: prvního figuranta, kterého našla (byli tam dva), nikdo jiný neznačil, byl schovaný v hustém podrostu a na hlavě helmu s kamerou... někteří psi našli, ale neznačili ... Kali jo. Toho druhého, který se válel volně v lese na celtě (vysoko nad cestou za horizontem) a kterého naopak zvládli všichni... Kali ne... a prý šla tak 4 m od něj... já ji pak posílala napřímo (už mimo soutěž) a blafla... byl to velkej fousatej chlap... to by myslím mohl být pro Kalicha dost dobrý důvod :-)
Ze stanoviště na stanoviště jsme se přesouvali lesem podle fáborků (dost křeč, na to jak dobře vidím), na některých byl ještě nějaký znak morseovky (ještě ke tomu všemu navíc jsme luštili šifru... to jsem teda zvládla... ale s tabulkou znaků morseovky, protože tu samozřejmě neumím :-)
Na druhé stanoviště - dva lidé od Svazu dobrovolných záchranářů, kteří seděli v kufru otevřeného auta na cestě v lese - už jsme s Kali dorazily pěkně rozehřáté ... trochu do kopce a začínalo být teplo (i když začátek v 10 hodin byl pro Kalicha víc než milosrdný) ... ptám se na instrukce... že prý žádné nemají... tak čumím jako puk... no, tak jestli prý jsme cestou nikoho nepotkali... nene, za námi je to úplně čistý (jsem pořád ještě strašně vtipná) ... a jak tak máchám rukou a ukazuji, že za náma... vidím odlesk slunce na rámu kola: na té cestě, po které jsem k nim přišla, leželo kolo a helma... ví bůh, že jsem šla metr od toho a neviděla jsem to!!! Záchranářský pes zůstal pochopitelně bez reakce :-D .... Tak jsem se tam vrátila, bylo to pár metrů od nich, pořád žádné instrukce: jsem netušila, jestli má pracovat Kalich nebo já... zkoušela jsem tam Kalicha vyslat, to už jsem viděla, že v příkopě leží figurant - cyklista ... no a pořád nevím, jestli sbírám body za označeného figuranta nebo zdravověda? Když jsem viděla, jak Kalich řeší dilema, kudy projít: kolo-helma-kolo-helma... tušila jsem, že pro dnešek je to konečná.... Moje velké číslo ale teprve začínalo: začala jsem teda zachraňovat cyklistu. Co ti mám povídat, úplně marná jsem byla. Největší můj výkon byl, že jsem toho "chlapa v bezvědomí" rozesmála.... ale jinak to byla hodně velká ostuda. A nade mnou stáli ti dva dobrovolní záchranáři a říkali mi takové ty věci o tom, jak chci být záchranář kynolog a co všechno bych teda měla umět... to bylo dost hrozný!!!
Od nich zpátky do lesa na další stanoviště: tam milí kolegové z hradecké brigády a traverz se psem přes roklinku (možno poslat jen psa nebo bez psa nebo s pomocí, atd)... ale tam jsem se hecla: ustrojila jsem do těch kšír sebe i Kalicha a frrrr ... na to, že jsme traverz nikdy nedělaly, slušný výkon, i do času jsem se vešla. Kali už se hroutila, ale v dalším terénu, který jsme měli vyznačený na GPS (tam jsem si vedla skvěle!), ještě aspoň předstírala práci: našla oba figuranty, ale druhého už jen odkňourala.
Na posledním stanovišti jsem dostala mapu se zakreslenou oblastí, kde se ztratil houbař. Asi 7 500 metrů čtverečních. Musela jsem odpovídat na takové dotazy, jakou budu mít taktiku (a taktik já jsem velikej!!!) Naštěstí jsem si ráno pro tento účel do batůžku přibalila starý prošlý sprej, tak jsem chvíli předstírala, že si budu kontrolovat odkud vítr fouká. Ten sviňák už se ani nehnul. Tak jsem zvolila taktiku, že to prostě celé obejdu a Kalicha budu vysílat do středu.... komisařka to celé funěla za námi. Kali už byla opravdu vyšťavená. Asi v polovině času (měly jsme na to 20 minut) se dostala do pachu a svitla tak přeci jen naděje. Ožila, zrychlila... a vyválela se v tom. Docela radostně. Procrcala jsem zbytek času v tom terénu, cestou zpátky jsme prý šly asi metr od toho figuranta, že jsem ho neviděla, to mi zvláštní nepřipadá, komisařka mi říkala, že si myslí, že ho Kali vůbec nenabrala ... což v tom tetelivém vzduchu (bylo krátce po poledni) zas tak překvapivé nebylo.
Shrnuto a podtrženo: po sérii tréninků, ve kterých se Kali předváděla v tom nejlepším světle, jsem až takový propadák nečekala.... na druhou stranu s Kalichem prostě o překvapení nebude nouze nikdy. V září jedem na další závody! Myslím, že budeme mezi záchranáři časem hodně oblíbené :-D
Fotky jsou tentokrát posbírané od účastníků... a na ty od
Petra Šedivého se ještě těšíme +-)