Rhodéský Ridgeback Caya Ann z Valdštejnských lip

Když jsem ráno tahala Fanču s Týnou z kanafasu, slibovala jsem jim idylku na Dívčích hradech s Honey a Munítkem. Nevěděla jsem, že Simona řekla Hance, Hanka řekla Lence, Lenka řekla Ireně, Irena řekla Tamaře ...

Fanča s Týnou mají už pár dní částečný úvazek u firmy DeziDera a čistí pole za humny. Momentálně je to baví víc, než práce v lese.

Ale ještě to není tak zlé. A když vysvitne slunko, tak je vlastně pořád ještě docela hezky.

Už je to tak: Týně je pět měsíců. A co o ní za tu dobu víme?

Tak, jak se s podzimem myslivci stěhují do lesů, stěhuje se SVP do bezpečí velkoměsta. Z lokality Dívčích hradů se teď budeme hlásit častěji.

Dnes byl podzimní den, jak má být! Asi proto, že Moon slavila své sedmiměsíční narozeniny.

Šedý příkrov mraků z posledních dní dnes poprvé prorazilo slunce a tak si mohlo posvítit na to, co ty dvě zrzavé treperendy dělají.

Zatímco se Fanča snažila oslnit švédské a finské zajíce pro ně jistě exotickou češtinou, Týna skládala zkoušku z dospělosti v Krkonoších. Poprvé byla sama.... a bylo jí to úplně šumafuk!

Byly jsme s Fančou venčit ve Švédsku. Dalo se to čekat už loni v listopadu, když jsme jely venčit do Brna Na půl cesty s Asalim.

Fanča s Týnou strávily posledních sedm dní pod čtyřiadvacetihodinovým dohledem rychlé roty, která přijela do Horoměřic, uvedla dům do útulného stavu a zase se vrátila do Krkonoš.